dřevní fáze

Do dřevní fáze řadíme sídlištní celky budované krátce po skončení druhé světové války v rámci tzv. dvouletky 1947–1948 (kvůli nedostatků financí však mnohdy dokončené až hluboko v padesátých letech), které ve svém architektonickém návrhu většinou vycházejí z tradice meziválečného funkcionalismu, které už ale často odráží soudobé směřování k robustnosti a rehabilitaci ornamentu, například zvýrazněním tektonických prvků. Urbanisticky tyto rozsahem nevelké soubory charakterizuje racionální řádková zástavba a umístění do volných lokalit v širším centru měst. Domy mají několik málo pater a obvykle i jednotnou výšku. Velikost bytů podléhá prvním směrnicím (tzv. funkční a směrné plány bytů), které bytový standard oproti dosavadnímu vývoji zvýšily. Technologicky jde o tradičně zděné domy, ale začínala se používat typizovaná okna a dveře. Přímo na stavbě se zkoušelo odlévání železobetonových stropů.

V této dřevní fázi hromadné výstavby se stavěla sídliště zejména u podniků těžkého průmyslu na Ostravsku, Kladensku a Mostecku, v menším rozsahu potom v Praze, Hradci Králové, Olomouci či Zlíně. Nejdříve po válce vyrostlo sídliště Solidarita (realizace 1947–1949) podle návrhu Františka Jecha, Hanuše Majera a Karla Storcha, kteří se inspirovali skandinávskou družstevní výstavbou. Na sídlišti Solidarita se částečně použila panelová technologie, tedy poprvé od zlínských experimentů na větším sídlišti. Dále sem patří sídliště Bělský Les, zvané též Stalingrad, v Ostravě-Zábřehu, které navrhovali Jiří Štursa, Anna Friedlová, Jaroslav Turek a další v letech 1946–1947 (realizace od 1948). Nejstarší část tohoto celku se ještě vyznačuje funkcionalistickou architekturou postavenou tradiční zděnou technologií, jak to bylo za dvouletky běžné.

První etapa sídliště Obeciny ve Zlíně pochází z let 1946–1949, navrhli je Vladimír Karfík a Vladimír Kubečka. Významné sídliště – Labská Kotlina – tehdy vznikalo i v Hradci Králové, podle návrhu Josefa Havlíčka a Františka Bartoše. Soubor vyniká mimořádně kvalitní architekturou. Josef Havlíček a Karel Filsak vyprojektovali v roce 1949 miniaturní, ale hodnotné sídliště pro textilní továrnu v Otíně u Jindřichova Hradce. V Olomouci se k těmto kvalitním dřevním sídlištím řadí soubor při Norské ulici od Václava Capouška. Urbanistické řešení navrhoval Pavel Janák. Specifickým příkladem je Sídliště Stalinových závodů v Litvínově a tamní koldům, který byl v roce 1947 oceněn zlatou medailí na Trienále užitého umění v Miláně.