Příběh paneláku v Libereckém kraji

KDE: Soukenné náměstí, Liberec

KDY: 22.6. - 19.9.2017

Od 22. června do 19. září 2017 se v Liberci představí exteriérová výstava Příběh paneláku v Libereckém kraji, která přiblíží historii a současnost vybraných panelových sídlišť v Liberci (Králův Háj, Ruprechtice, soubor při ulicích Aloisina výšina a Franklinova) a v Jablonci nad Nisou (Mšeno). Výběr doplňuje jeden obytný solitér (liberecký „Wolkerák“). Tato výstava, volně přístupná široké veřejnosti na Soukenném náměstí, je třináctou výstavou z putovního cyklu věnovaného vybraným panelovým sídlištím v jednotlivých krajích České republiky.

 

„Rádi bychom ukázali, že všechna sídliště nejsou stejná, že to nutně nemusejí být monotónní shluky krabic vyprojektované anonymním týmem v projekčním ústavu,“ vysvětluje hlavní autorka projektu Lucie Skřivánková (Zadražilová) z Uměleckoprůmyslového musea v Praze. „Panelová sídliště mají svou minulost, přítomnost a v mnoha případech i rozvojový potenciál a pro své obyvatele představují domov. Bylo by proto chybou zavírat oči před osobitostí řady z nich a nechat se ovlivnit jednostrannými odsudky,“ dodává.

Podle posledního sčítání lidu žije v panelových domech 31 % (téměř 130 tisíc) obyvatel Libereckého kraje.

Typickým znakem panelové výstavby 60. let v Liberci byl důraz architektů na práci s morfologií zdejší krajiny. Náročný svažitý terén tohoto podhorského města se nebáli dokomponovat výraznými solitéry. Sídliště Králův Háj dokumentuje proměnu československé architektury a urbanismu, která souvisela s úspěchem českých architektů na světové výstavě Expo v roce 1958 v Bruselu a s následným vzestupem modernismu. Zřetelný je zde posun od řádkové zástavby, kterou reprezentují tradiční zděné domy podobné starší etapě socialistického realismu, k rozvolněné prostorové konfiguraci elegantních bodových výškových domů z panelů. Obytný soubor Wolkerova navrhl architekt Jaromír Vacek jako ojedinělý solitér. Je příkladem idealistické vize architektury a bydlení 60. let, podobně jako velkolepé projekty té doby, například Etarea či Domurbia, které se však nikdy nerealizovaly. Wolkerák nám naznačuje, kam by se vývoj hromadného bydlení mohl ubírat ve svobodnějších poměrech. Sídliště Ruprechtice uzavírá v Liberci zlatou éru bytové výstavby 60. let. Ze svažitého terénu vyrůstají ve značných rozestupech bodové a deskové domy odstupňovaných výšek a objemů. Horizont sídliště uzavírá jeho dominanta – dvakrát zalomený jedenáctipodlažní deskový dům o unikátní délce 380 metrů přezdívaný Hokejka. Patří k nejdelším panelákům v republice a najdeme zde 693 bytů. Soubor při ulicích Aloisina výšina a Franklinova ze 70. let vděčí za svou kvalitu nejen architektům, ale také investorovi – bytovému družstvu Sever, které se stalo zásadním hybatelem výstavby v Liberci. Sever byl vůbec největším svépomocným bytovým družstvem v republice. Prostorové řešení tohoto sídliště sleduje vějířovitý půdorysný oblouk. Skupina domů na první pohled zaujme také propracovaným řešením fasád, kombinací cihlového obkladu a dřevěných detailů.

První koncept podrobného územního plánu nového Mšena v Jablonci nad Nisou z konce 60. let odpovídá dozvukům éry plné tvůrčího nasazení a optimismu. Jeho realizace však spadla do normalizačních poměrů ovládaných tvrdými technicko-hospodářskými ukazateli. Územní studie jednotlivých etap byly razantně přepracovány a oblast starého Mšena kompletně asanována. Uniformní prostředí nové čtvrti pro deset tisíc obyvatel zachránila bezprostřední blízkost vodní nádrže a rekreačních ploch.

Na realizaci těchto sídlišť se podíleli velmi schopní architekti, kteří tvůrčím způsobem rozvíjeli myšlenky architektů a urbanistů meziválečné avantgardy. Výstava se rovněž věnuje otázkám urbanismu, dispozicím bytů, umělecké výzdobě sídlišť i stavebním technologiím. Neopomíjí ani otázku, jaká je věková, vzdělanostní a profesní struktura zdejších obyvatel a jak se proměnila od doby výstavby. „Na příkladech ukazujeme, co se s vybranými panelovými sídlišti děje dnes, zda regenerační zásahy přispěly ke zlepšení obytného prostředí nebo naopak narušily genia loci těchto celků,“ doplňuje Lucie Skřivánková.

Grantový úkol Panelová sídliště v České republice jako součást městského životního prostředí: Zhodnocení a prezentace jejich obytného potenciálu je pětiletým výzkumným a výstavním projektem, na kterém spolupracují téměř dvě desítky historiků architektury, urbanistů, památkářů, demografů a dalších odborníků z muzejních i akademických pracovišť. Odborným garantem je historik umění a architektury profesor Rostislav Švácha, institucionálně projekt zaštiťuje Uměleckoprůmyslové museum v Praze. Ministerstvo kultury ČR projekt podporuje v rámci grantového programu výzkumu a vývoje národní kulturní identity (NAKI).

Vedle dvou českých a jedné anglické publikace o fenoménu sídlištní výstavby v Čechách a na Moravě a dílčích odborných textů je hlavním výstupem projektu série třinácti výstav v jednotlivých krajských městech, která v tomto roce vyvrcholí soubornou výstavou v pražském Uměleckoprůmyslovém museu. Výstavní cyklus je určen zájemcům z řad odborné i laické veřejnosti. Expozice podle návrhu architektonického ateliéru A1 Architects (Tereza Schneiderová, Lenka Křemenová, David Maštálka) má podobu stylizovaného panelového městečka. Šest volně stojících prvků z lehčeného betonu vyrobila na míru pro účely projektu firma LIAS Vintířov. Autorem grafického řešení je Štěpán Malovec.

Panelová sídliště představují důležitý urbanistický, architektonický i historický fenomén. Přestože byla nejtypičtější a nejrozšířenější formou hromadné bytové výstavby 50. až 80. let a dnes na sídlištích žijí téměř tři miliony obyvatel České republiky, je výzkum jejich významu a sociokulturní role teprve v počátcích. Po letech jednostranné kritiky a odmítání jsme dnes nicméně svědky vzrůstajícího zájmu o téma panelových sídlišť nejen mezi odborníky, ale také mezi současnými umělci.

 

Termín: 22.6.2017 - 19.9.2017 Adresa: Soukenné náměstí, Liberec 

Fotogalerie: vernisáž (fb)instalace (fb)